Novou tváří realizačního týmu české ženské reprezentace se stal německý trenér Martin Brückner. Bývalý kouč německého mužského národního týmu a současný trenér FBC Kalmarsund přináší zkušenosti z reprezentačního florbalu i z nejvyšší švédské soutěže. V rozhovoru mluví o své nové roli u českého týmu, cestě Kalmarsundu mezi evropskou špičku i o tom, co si odnáší ze svého působení v Německu.
Stal jste se součástí české ženské reprezentace, která na posledním mistrovství světa postoupila až do finále. Co pro vás tato příležitost znamená?
Znamená pro mě opravdu hodně a je to také velká výzva. Národní tým jsem v posledních letech poměrně intenzivně sledoval, protože v klubu trénuji několik českých reprezentantek. Když mě Lukáš (Procházka) oslovil, měl jsem z toho velkou radost. Možnost působit u reprezentace země, která patří do světové top čtyřky, je pro mě něčím výjimečným. Jsem proto za nabídku i za možnost pracovat s tímto týmem velmi vděčný a moc se na tuto zkušenost těším. Udělám všechno pro to, abych důvěru, kterou ve mě Český florbal vložil, dokázal svou prací vrátit.
Jste zkušený trenér. Co od své nové role očekáváte a v čem byste chtěl týmu nejvíce pomoci?
Především je potřeba říct, že v týmu už působí velmi kvalitní trenéři a trenérky. Pro mě tedy bude důležité nejprve se přizpůsobit fungujícímu prostředí, najít si v něm své místo a zjistit, jakým způsobem mohu realizačnímu týmu nejlépe pomoci. Většina lidí ve štábu spolu pracuje už několik let, takže zpočátku půjde hlavně o to, abych se dobře zapojil. Během následujících reprezentačních akcí budeme mít dostatek času o všem mluvit a naši spolupráci postupně rozvíjet. Bude to určitý proces, během kterého se ukáže, jak přesně budou jednotlivé role v praxi rozdělené. Nepředpokládám, že bych měl tolik povinností mezi jednotlivými reprezentačními kempy. Moje role bude výraznější přímo během srazů a myslím, že se budu věnovat především taktické stránce hry. Přicházím ale do prostředí, které spolu už delší dobu funguje, takže se budu snažit přizpůsobit a najít způsob, jak být co největším přínosem pro trenérský tým i celé družstvo.
Jak vlastně probíhal první kontakt s českou reprezentací? Kdo vás oslovil a jak dlouho trvalo, než jste se rozhodl nabídku přijmout?
Jako první mě kontaktoval Lukáš (Procházka). Nejdříve jsme si vyměnili několik zpráv a poté jsme spolu měli první telefonát, během kterého jsme se bavili o celé myšlence. Od začátku jsem z toho měl velmi dobrý pocit. Později jsme se potkali také osobně, stejně jako s dalšími členy a členkami realizačního týmu. Ze všech rozhovorů a setkání jsem měl velmi dobrý dojem, takže pro mě bylo poměrně rychle jasné, že bych se k týmu chtěl připojit.
V současnosti vedete ve švédské SSL tým FBC Kalmarsund, takže dobře znáte několik českých reprezentantek – Karolínu Klubalovou, Michaelu Kubečkovou nebo Šárku Staňkovou. Je to pro vás výhodou?
Určitě, i to pro mě hrálo poměrně důležitou roli. A nejde jen o to, že je znám. Mám z nich opravdu velmi dobrý dojem jak po hráčské, tak po lidské stránce. Vím, že jsou to skvělé osobnosti a zároveň mimořádně kvalitní profesionální florbalistky. I díky tomu pro mě bylo rozhodování jednodušší a určitě to vnímám jako určitou výhodu.
Kalmarsund udělal v posledních letech velký posun a zařadil se mezi nejlepší týmy SSL. Dostali jste se do finále ligy i poháru a nyní hrajete také Champions Cup. Jaká cesta vedla až mezi úplnou špičku?
Je to opravdu krásná cesta, protože je vždy skvělé, když se vám podaří každou sezonu udělat další krok dopředu. V mém prvním roce šlo i pro mě osobně především o to, abych si našel své místo, zjistil, kde se jako tým nacházíme a jaké kroky potřebujeme udělat. V následující sezoně jsme se dostali do finále poháru a v minulém ročníku potom do superfinále. Povedlo se nám velmi dobře posílit kádr. Přišla například Karolína Klubalová, letos Ellen Rasmussen a v předchozích sezonách také další kvalitní hráčky. Zároveň ale věřím, že se nám daří hráčky opravdu rozvíjet. Řada z nich udělala v našem prostředí velký výkonnostní posun. A právě to je podle mě nejlepší možná kombinace – dokázat přivést kvalitní florbalistky a zároveň jim vytvořit prostředí, ve kterém se mohou dál zlepšovat. Myslím, že právě spojení těchto dvou věcí nás krok za krokem dostalo až mezi nejlepší týmy.
Vaše zkušenosti ale nejsou spojené pouze s Kalmarsundem. Několik let jste byl také hlavním trenérem německé mužské reprezentace a vedl jste ji na třech mistrovstvích světa. Jak byste své působení u německého národního týmu zhodnotil?
Jedním z našich hlavních cílů bylo zprofesionalizovat fungování celého týmu a prostředí kolem něj. Před naším příchodem se podle mě hodně uvažovalo jen od jednoho mistrovství světa k dalšímu. Když jsme s realizačním týmem začínali, chtěli jsme vybudovat dlouhodobější a udržitelnější systém. Začali jsme pořádat více reprezentačních kempů a trávili jsme spolu více dní. Naše myšlenka byla taková, že pokud hráčům nabídneme profesionální prostředí, přizpůsobí se mu a sami začnou k reprezentaci přistupovat profesionálněji. Myslím, že to fungovalo velmi dobře a že jsme se dokázali posunout dopředu. Na mistrovství světa ve Švýcarsku jsme podle mě odehráli opravdu kvalitní turnaj. Skončili jsme šestí a proti české mužské reprezentaci jsme tehdy sehráli mimořádný zápas. Poslední třetinu jsme vyhráli 5:0.
Na posledním mistrovství světa potom konečný výsledek nebyl takový, jaký jsme si představovali. Chtěli jsme skončit výš. Přesto jsme tam měli několik opravdu výjimečných momentů, například zápas se Švédskem, který jsme ztratili až v posledních minutách. Myslím tedy, že jsme udělali velký pokrok jak ve výsledcích, tak především ve struktuře a fungování celého reprezentačního prostředí. Zároveň jsem nechtěl, aby Německo bylo týmem, který pouze čeká na rychlé protiútoky. Snažili jsme se vybudovat vlastní herní filozofii, která bude zároveň atraktivní pro diváky. Potom jsem cítil, že přišel správný okamžik předat tým někomu dalšímu. Přišel navíc velmi kvalitní trenér, takže jsem měl pocit, že nastal vhodný čas reprezentaci posunout dál.
Ještě před působením u reprezentace jste byl dlouhou dobu spojený s UHC Weissenfels, jedním z nejsilnějších německých klubů, kde jste působil jako hráč a později i jako trenér.
Weissenfels byl místem, kde začala moje trenérská kariéra. Dlouhá léta jsem tam hrál a postupně jsem objevil vášeň pro trénování. V Německu navíc není tolik trenérů, takže jsem poměrně brzy přešel z role hráče do role kouče. Trochu mě mrzelo, že jsem vlastní hráčskou kariéru ukončil tak brzy, ale na druhou stranu to pro mě byla obrovská příležitost a rozhodně toho nelituji. Strávil jsem řadu let u mužského týmu a na konci potom také zhruba rok a půl u ženského družstva. Bylo to perfektní prostředí pro můj vlastní trenérský rozvoj. Posouval jsem se společně s klubem i s týmem. Ve Weissenfelsu jsme navíc už poměrně brzy měli řadu zahraničních hráčů ze zemí světové top čtyřky. Byl jsem tak neustále v kontaktu s opravdu kvalitními florbalisty a mohl jsem se od nich spoustu věcí naučit. Dodnes máme s klubem velmi dobrý vztah a kdykoliv mohu, snažím se svému bývalému týmu pomoci.
Když se vrátíme ke Švédsku, v tamní superlize působí stále více českých hráček a obecně je tam soustředěná velká část nejlepších florbalistek světa. Může být právě vaše každodenní působení v SSL něčím, čím přispějete také české reprezentaci? Ať už jde o znalost jednotlivých hráček, jejich herního stylu nebo soupeřek?
Doufám, že ano. Myslím, že právě to může být jedna ze zajímavých perspektiv, které do týmu přinesu. Ve Švédsku dnes působí řada top hráček z Finska, Švýcarska a samozřejmě také z Česka. Díky tomu mám poměrně dobrý přehled o jednotlivých hráčkách, ale také o odlišných florbalových kulturách a o tom, jak jednotlivé země hrají. Dokážu si představit, že právě tento pohled by mohl být pro českou reprezentaci zajímavý. Zároveň mám možnost sledovat spoustu českých hráček přímo v zápasech. Některé hrají za můj tým, jiné proti nám nastupují jako soupeřky. Mohu je tedy pravidelně sledovat, vnímat jejich vývoj a předávat realizačnímu týmu zpětnou vazbu. Doufám, že právě v tom dokážu nabídnout něco navíc.
Jaké máte s Kalmarsundem cíle pro tuto sezonu? V Champions Cupu jste postoupili přes Koovee, čekají vás ale samozřejmě také boje v SSL a ve Švédském poháru.
Máme velmi ambiciózní tým, takže odpověď je vlastně jednoduchá – chceme vyhrát všechno. V ideálním případě můžeme získat tři trofeje a naším cílem je skutečně vyhrát všechny tři. V týmu v tom máme jasno. Samozřejmě víme, že je to obrovská výzva a že proti nám stojí velmi kvalitní soupeřky. Nevidím ale důvod, proč bychom se měli spokojit s něčím menším. Podle mě je správné být ambiciózní a jít do každého zápasu s cílem vyhrát. Zároveň máme samozřejmě velký respekt k soupeřkám i k náročnosti jednotlivých soutěží.
Je další motivací také skutečnost, že Kalmarsund ještě nikdy švédskou superligu nevyhrál?
Nemyslím si, že právě to je pro nás ta největší motivace. Mnohem důležitější je cesta, kterou jsme jako tým v posledních letech prošli. V minulé sezoně jsme hráli naše vůbec první ligové finále a myslím, že jsme proti Thorengruppenu podali velmi dobrý výkon. Velkou motivací pro mě je také způsob, jakým hrajeme. Myslím, že předvádíme atraktivní florbal, na který je zábava se dívat. Jsme velmi ofenzivně zaměření, chceme mít míček a aktivně tvořit hru. A získat tituly právě s tímto stylem florbalu je pro mě osobně jedna z největších motivací. Navíc máme v týmu spoustu opravdu silných osobností s mimořádně vysokými ambicemi. Pracovat s nimi a společně útočit na ty nejvyšší možné cíle je pro mě obrovskou motivací.
